Každoročním tématem rozpočtu města a jeho úprav je zohlednění provozních výsledků městských institucí a společností. Zvykli jsme si na to, že například kulturní zařízení je třeba dotovat a že prostě stojí více, než samy vydělají. Provozní ztráty byly s touto logikou potřebné podpory kryty rozpočtovými opatřeními a změnami. Kdybychom srovnali hospodaření s jinými městy a obcemi, myslím, že na tom budeme podobně. Jsou prostě věci, které je podporovat i za cenu ztráty, ovšem zdůrazňuji, že stále s logikou a odpovědnosti řádného hospodáře. Zdá se mi, a některé konkrétní případy mám již potvrzené, že se tato logika v minulosti poněkud vytratila a z potřebné podpory se stal spíše automatický zvyk, než odpovědné ekonomické chování, podložené fakty a kvalifikovaným rozhodováním. Kdyby se takové věci staly ve firmě, jistě by to neprošlo. Tedy aspoň tam, kde jsou majitelé či správci zodpovědní a myslí na prosperitu. Přiznávám, budu trochu zlý, ale chci pojmenovávat věci pravými jmény. Český Krumlov by měl být bohatým městem, a ekonomicky převyšovat další města a obce v republice. „Perla jižních Čech“ by neměla už jen díky tomuto ozněčení zaostávat nikoliv proto, že by prostě musela, ale že má předpoklady a příležitosti, které jí pomáhají prosperovat. Tyto řádky nejsou alarmem ve smyslu: Všechno končí, jsme před krachem veřejného rozpočtu, ne cesty zpět. Český Krumlov může investovat, opravovat, rekonstruovat, podporovat, provozovat i pořádat. Spíš bychom se však měli zabývat konkrétními projekty a jejich zdravím, když už jsou financovány z kapes nás všech.

Kláštery – nechtěné dítě nebo příležitost? Projekt tak dlouho čekal na ukončení doby udržitelnosti (podmínky dotace), až se zjistilo, že neexistuje nikdo, kdo by věděl, co dál.

Tak tedy: Z původních kdysi uvažovaných 2 milionů ztráty, se vyklubalo veřejně komunikovaných 5 milionů, které každoročně doplácelo město v rámci dofinancování potřeb městského divadla, které projekt klášterů spravovalo. Po oddělení klášterů do samostatného subjektu a vyhodnocení ekonomických parametrů se ukázalo, že skutečná roční ztráta je přes 16 milionů korun. Do projektu se pustil velmi zkušený ekonomický profesionál a bývalý starosta Martin Malý, který rozhodně chápe fungování a smysl veřejných prostředků. Nedivím se, že na úvod jeho práce takové zjištění není příjemné a že rozhodně nezačíná s nulou, ale nastupuje vlastně jako krizový manažer, s potenciálem situaci napravit. Ztráta se prohlubuje, propočty návštěvnosti areálu a jeho služeb nebyly ani v uplynulém roce taková, jakou provozovatel předpokládal. Martin Malý má plnou podporu města a chceme se na kláštery speciálně zaměřovat proto, abychom společně našli cestu ven a z tohoto atraktivního místa se stal vyhledávaný cíl nejen pro místní, ale také pro turisty z celého světa.