Město Český Krumlov bylo připraveno zachovat na největších sídlištích pobočky České pošty. Reagovalo okamžitě na jednostranné vyhlášení ukončení provozu dvou poboček na území města – na sídlištích Plešivec a Mír. Měli jsme několik vlastních variant řešení, se kterými jsme šli na jednání se zástupci České pošty, které se uskutečnilo hned po Velikonocích. Město vytvořilo plán, jak by bylo možné částečně financovat provoz pošty z vlastního rozpočtu. Návrhy řešení však překvapivě zapadly za neochotou vedení České pošty cokoliv řešit. Zadání asi bylo jasné, pošta prostě nesmí pokračovat…

Dobře si uvědomujeme, jak vypadá demografické složení obyvatel sídlišť a bylo pro nás už na první pohled alarmující, jak tento nepromyšlený zásah ze strany státu a státního podniku poznamená akceschopnost seniorů a nejen jich. Chápeme, že doba digitalizace pokročila, ekonomická situace není výhodná, ale takový zásah není možné hodnotit jako transformační opatření ze strany vlády. Bez znalosti místního prostředí, aniž by kdokoliv v jednotlivých místech, kde se pobočky ruší, zjistil možnosti parkování, provoz v turistické sezóně, složitý pohyb starších občanů po historických dlažbách v centru města atd. chápu jako vrchol arogance a ukázku toho, jak neodborně postupuje současná vláda při řešení některých dílčích problémů. Lokálně situaci v jednotlivých rušených pobočkách příliš nikdo neřeší, jak nasvědčuje informace z Národní rady osob se zdravotním postižením (NRZP). V případě Českého Krumlova jde o exemplární příklad historického města s historickou dlažbou a omezenými možnostmi parkování přímo u budovy České pošty v centru. „V některých městech ruší přístupné pobočky a ponechává ty nepřístupné,“ píše NRZP s tím, že nadále bude o vzniklé situaci jednat.

Byli jsme připraveni jednat ideálně o možnosti zřízení Pošty Partner, které fungují v návaznosti na další komerční projekty i v jiných městech. Bohužel manažeři pověření jednáním o řešení vzniklé situace ukázali, že nedisponují řešeními a možnostmi, jak situaci zachránit, ale prostě přijeli vysvětlit, že se pošty ruší bez náhrady a žádné další možnosti neexistují. Jedná se o sebedestrukční chování tohoto státního podniku, což je samo o sobě na pováženou. Česká pošta si dokonce představovala, že by jí město mělo platit třicet tisíc měsíčně za provoz, veškeré mzdové náklady, další provozní výdaje a z příjmu za poskytované služby by přitom nemělo žádný příjem. To vše pod značkou České pošty. Státní podnik Česká pošta není zdravý, stejně jako postupy Vlády České republiky, která takový přístup umožňuje. Kdo chce, hledá způsob, jak by to mohlo jít, kdo nechce, hledá důvod, proč to nejde. To zde platí beze zbytku a je smutné, že takové PR padá právě na státní podnik a českou vládu, která to svým rozhodnutím dovolila.

Moc dobře si uvědomuji pokles zájmu o listovní, balíkové a další služby, poskytované Českou poštou. Sám poštovní služby využívám tak, aby to pro mě, jako člověka z byznysu, bylo efektivní. Vybírám si služby a firmy, které chápou moje potřeby jako zákazníka. A přiznávám, že Českou poštu využívám tam, kde mi její služby pomáhají. Pošta si za pokles zájmu může sama, nedokázala v čase vhodně reagovat na změny trhu, její vedení nebylo natolik kompetentní, aby podnik transformovalo do moderní státní firmy. Na to zareagovaly jiné konkurenční subjekty, které nyní tradiční českou značku vymažou definitivně z trhu. To vše za dohledu českých vlád desítky let nazpět. Zbývá už jen položit tradiční českou značku pod gilotinu a udělat rychlý proces, což se nyní děje. Výsledek setkání s regionálním vedením České pošty nám to potvrdil.

Ostatně se už mluví o rozprodeji lukrativního majetku pošty na řadě míst České republiky. Ministr vnitra mluvil o omezení vyplácení hotovosti na pobočkách pošty, další manažeři pak o omezení listovních služeb včetně terénní roznášky, spojené s výplatou důchodů. Vše s jedním cílem – digitalizace peněžních transakcí povede k další kontrole toků peněz ze strany státu. Měli bychom obnovit myšlenku na zakotvení práva na hotovostní transakce do české Ústavy tak, jak to udělalo sousední Rakousko.

Stát má být štíhlý, má šetřit a reformovat své výdaje, ale nikoliv likvidačním způsobem. Vedení pošty ani státu se vlastně vůbec nepokusilo situaci řešit konstruktivně, ale pouze škrtlo jednu položku a vůbec si neuvědomilo, že podráží klienty České pošty – občany České republiky. Škrtat by se mělo jinde – u dalších zbytečných úřadů a teploučkých místeček a trafik nebo dotovaných neziskovek. Namísto toho česká vláda zničí tradiční domácí značku, která nás provází už od vzniku samostatného Československa.

Všichni víme již dlouho, že populace stárne, ale není možné ji postavit před hotovou věc, okamžitě a ukvapeně ji zahltit digitálními službami typu datových schránek či rušením poštovních poboček. Zavedení těchto služeb je možné, ale postupně tak, aby na konci došlo k hladkému přistání, zlepšila se komunikace, a tato byla mnohem vstřícnější. Tak si představuji službu veřejnosti.